KAUZA KLÍNOVEC
Pět let marného boje? Spor o rozhlednu na Klínovci míří k Ústavnímu soudu, Skiareál se brání proti šokujícímu verdiktu
Dlouholetý spor o zpřístupnění radiokomunikační věže na vrcholu Klínovce veřejnosti dospěl do nejvyšší instance. Společnost SKIAREÁL KLÍNOVEC podala ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, které po pěti letech soudních tahanic a dvou vítězných rozsudcích celý případ smetlo ze stolu. Skiareál tvrdí, že verdikt je nespravedlivý, porušuje jeho základní práva a uvrhl ho do neřešitelného „bludného kruhu“.
Příběh, který nyní leží na stole ústavních soudců, začal již v roce 2018. Tehdy Skiareál Klínovec představil plán na rekonstrukci dominantní radiokomunikační věže a její přestavbu na atraktivní rozhlednu s vyhlídkovou terasou. Pro realizaci projektu však potřeboval klíčovou věc – připojení na vodovod a kanalizaci. A zde narazil na tvrdý odpor.
dočíst
Město Boží Dar, vlastník infrastruktury, a společnost Vodárny a kanalizace Karlovy Vary (Vodakva) odmítly vydat souhlas. Oficiálním důvodem měla být nedostatečná kapacita vodovodní sítě. Zástupci Skiareálu jsou však přesvědčeni, že za odmítnutím stojí politické a konkurenční důvody, jelikož Boží Dar na Klínovci provozuje vlastní, menší rozhlednu.
Dvě vítězství a nečekaný zvrat
Skiareálu nezbylo nic jiného než se obrátit na soud. Po rozsáhlém dokazování, včetně znaleckých posudků, které podle Skiareálu jednoznačně potvrdily dostatečnou kapacitu sítě, mu dal za pravdu jak Okresní soud v Karlových Varech v roce 2023, tak i odvolací Krajský soud v Plzni v roce 2024. Zdálo se, že projektu již nic nestojí v cestě.
Protistrana se však nevzdala a podala dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten letos v březnu přišel s naprosto šokujícím rozhodnutím. Nezabýval se podstatou sporu, ale zrušil oba předchozí rozsudky a celé řízení zastavil s odůvodněním, že civilní soudy vůbec neměly pravomoc o věci rozhodovat. Podle Nejvyššího soudu se nejedná o soukromoprávní spor, ale o věc spadající do kompetence správních orgánů. Celý případ tak vrátil na začátek a postoupil ho Městskému úřadu v Ostrově. Aby toho nebylo málo, Skiareálu nařídil uhradit veškeré náklady řízení protistraně i státu.
Nespravedlnost a právní nejistota
Právě proti tomuto verdiktu se nyní Skiareál brání ústavní stížností. Argumentuje, že rozhodnutí Nejvyššího soudu je v rozporu s principem spravedlivého procesu. „Po pěti letech soudních sporů, kdy nikdo – ani protistrana – nezpochybnil pravomoc soudů, a po dvou vítězných rozsudcích jsme byli uvrženi do naprosté právní nejistoty,“ uvádí se ve stížnosti.
Skiareál tvrdí, že právo na připojení k infrastruktuře je soukromoprávním nárokem, který mají řešit právě soudy, a odkazuje na řadu zákonů a existující judikaturu. Postoupení věci Městskému úřadu v Ostrově navíc považuje za nesmyslné, jelikož tento úřad nemá k řešení sporu žádnou zákonnou kompetenci.
„Jsme uvrženi do bludného kruhu, kdy není jasné, kdy a jakým způsobem bude ve věci meritorně rozhodnuto,“ píše Skiareál a stěžuje si na zbytečné průtahy a nespravedlivou povinnost hradit náklady řízení, které nezavinil.
Ústavní soud nyní bude muset posoudit, zda Nejvyšší soud svým postupem skutečně porušil ústavní práva Skiareálu. Jeho rozhodnutí bude klíčové nejen pro budoucnost rozhledny na Klínovci, ale může se stát i důležitým precedentem pro podobné spory o připojení k veřejné infrastruktuře v celé České republice.